English French German Italian Portuguese Russian Spanish
Právě připojeni - hostů: 22 
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterToday159
mod_vvisit_counterThis week1739
mod_vvisit_counterThis month14671

Locations of visitors to this page

 

Virtual Medlánky, simulátory, videa, fotogalerie, kalendář akcí ...

Search

 

„ Venku je pořád panáček, sluníčko neuvidíme, budeme doma a všechno sníme. Ale sluníčko chceme brzy vidět!“ Text písně kapely Vltava byl jako ušitý na meteorologickou situaci první červnový víkend, kdy se každý rok na Den dětí pořádá Mega Cup, letos už patnáctý ročník. Žádné veselé počasí předpovězeno nebylo, ostatně o četnosti srážek nad územím naší pravlasti by mnozí vytopení mohli dlouze povídat. Zatímco se na zbytek republiky valila dešťová mračna, nad jihem Moravy bylo zázračně volné okno a za celý den ani neukáplo. Nejenom, že ani neukáplo, dokonce většinu času „zoncna rumplovala“, čili slunce svítilo. Mráčky na obloze byly velmi fotogenické, jediné, co kazilo ideální modelářské počasí, byl vítr, který se během dne rozfoukal až k dobrým 8m/s, nicméně hodně dlouho se dalo létat bez větších problémů. Ostatně dráha v Budkovicích- já jelito jsem zapomněl napsat hned úvodem, že se Mega Cup konal na letišti Czech Heaven- je postavená ve směru převládajících větrů, a tak starty i přistání jsou bez bočních nárazů. Je moc fajn, že tvůrci areálu počítali i s takovou „maličkostí“, jako je meteorologická statistika. V Budkovicích jsem byl už mnohokrát, a nikdy si nepamatuji jiný směr větrů, než po dráze.

Mega Cup je první elektroleteckou akcí v sezóně, a tak zde bývají k vidění nové modely, které pilní modeláři za zimu stihli postavit, na jaře zalétat a ještě nerozbít. Bohužel sem čím dál méně jezdí piloti z české kotliny, většinou je na Meze převaha Moraváků. Jedinou výjimkou je parta modelářů kolem Martina Hollera z Německa, kteří k nám jezdí už mnoho let a vždy přivezou něco zajímavého. Nejinak tomu bylo i letos, kdy Martin přivezl nádhernou „skoromaketu“ Mig 29 na pohon EDF. Martin už dlouho staví letadla, poháněná dmychadly, a patří mezi německou špičku v oboru. I kdyby na Mega Cup přijel jenom on, vždy sem rád pojedu se na jeho modely podívat. Nový Mig 29 pochází od už neexistujícího výrobce, je celý z kompozitu, na jeho stavbu byl použitý i drahý aramid, respektive byl všude tam, kam až moje oko dovnitř dohlédlo.  Rozpětí má 1800mm, plochu křídla 60dm2 – i když u těchto letadel s nosným trupem je samotná plocha křídla jen neúplná informace- a hmotnost má plných 15kg. Je poháněný dvojicí dmychadel DEIS o průměru 120mm s motory Neu 1527/1,5Y. Každá pohonná jednotka si vezme 110A a každá má svou vlastní baterii 12x6100mAh. Uff uff, ve vzduchu se prohání skoro 10 000W příkonu, ani se mi nechce odhadovat, jak velké letadlo s vrtulí by tahle elektrárna utáhla. Dojem z letu je ale obrovský, bez problému umí Mig po startu přejít ihned do strmého stoupání stejně jako jeho dospělý bratr. Třešničkou na dortu je pak imitace přídavného spalování, která z výtoků trysek svítí a bliká velmi realisticky. Ačkoliv jsem těchto LED imitací viděl už hodně, žádná nebyla tak přesvědčivá, jako na Martinově Migu. Možná je to i tím, že má LEDky zapuštěné hlouběji v trupu a konce výtokových kanálů nejsou z laminátu, ale z průhledné fólie. LED kroužky pak z hloubky trupu prosvětlí celou trysku. Moc hezká inspirace, obzvláště pro mne, protože mi u zdi stojí trup na podobně velké „hovádko“ a o LED imitaci spalování už nějakou dobu ve fázích gaučového teoretického modelaření uvažuji.

Další zajímavou „funglovku“, tedy nový stroj, přivezl Pavel Šíma z Brna. Jde o Republic P-47D Thunderbolt  ve verzi s kapkovitou kabinou Bubbletop. Je postaven z rozsypové celodřevěné stavebnice Top Flite a má rozpětí 2160mm, jeho hmotnost je 9500g. „Džbán“, jak P-47ku spojenečtí piloti nazývali, pohání motor Hacker A60-24S s vrtulí APC 20,5x12WE, proud reguluje Jeti SPIN 99 a zásobníkem elektronů je 9 článků Li-pol baterií o kapacitě 3850mAh. Maximální proudové špičky se pohybují okolo 80 A. Model má i pneumaticky zatahovaný podvozek Eurokit včetně ostruhového kolečka, ze stejné stáje jsou i podvozkové nohy. Je potažený fólií a představuje letoun plukovníka G.O.Wymonda s příhodným názvem Hun Hunter XVI, který za války létal v oblasti středozemního moře. Ve stejné kamufláži létá v USA i dnes skutečný restaurovaný Thunderbolt.

Další fiškuntálii bych uvedl slovy: „No, a pak že to nende!“ Luděk Mrkvica, který se akcí už nějaký čas zúčastňuje se strojem DHC Beaver ( rozpětí 2800mm) ze stavebnice známé firmy HVP Modell, letos svého macka osadil novým motorem. Použil Gigatex 3500 a vrtuli 22x12 regulovaný 250A regulátorem. Možná se ptáte proč? Luděk totiž svého Beavera používá jako elektrovlečnou, kde dochází k velkým výkyvům proudových odběrů, mnohem větším, než na jaké jsme zvyklí při běžném létání. S novým „motorkem“ jede Beaver jako po másle, vleky jsou mnohem pohotovější a za svůj stroj může zapojit i poměrně velké větroně. Na Mega Cupu předváděl vleky s českou legendou aeroklubáckých letišť VT 116 Orlík o rozpětí plných 4000g a hmotnosti XXXXXg, který přivezl Milan Hanzl. Popřel tak tvrzení mnoha zarputilých motorářů, že s elektropohonem vlekat nelze.

Historické a překrásné modely přivezli Lumír Němec a Vladislav Faigl. Neokoukaný a tvarově zajímavý „jedenapůlplošník“ La-Libelue patří L. Němcovi a pohání ho motor Turnigy 40g s desetipalcovou vrtulí. Rozpětí je 1500mm a hmotnost pouhých 800g. Druhý historický krasavec z roku 1946 je Tokkel V. Faigla. Je o trošku větší, má rozpětí 1800mm a hmotnost 1300g. Motor Aeolian s vrtulí 16x7 ho zvládá bez větších problémů. V současné době, kdy se po obloze prohání čím dál tím víc modelů, do kterých už pilot už pouze vloží baterii a palubní systém, je stavba historiků krásný návrat ke kořenům modelářství. Materiály a nadčasová krása těchto strojů z dob, kdy se ještě říkalo, že pokud je letadlo krásné, pak i dobře létá, mne vždy dostane.

Další modely zmíním jenom krátce, protože je už z předchozích setkání známe a jejich parametry i technické vybavení už byly zveřejněné.

Vzduchem Budkovického letiště se proháněla noční stíhací legenda Heinkel 219 UHU Luďka Mrkvicy ze stavebnice Modellstudia Tupesy. Milan Hanzl předváděl Klemma 35D. Čím je model starší a Milan ho má víc v rukou, tím níž na zádech létá. Možná by nebylo špatné namontovat na vrchol směrovky malé kolečko…. Jindra Marek létal se svým Zerem i s dmychadlovým Sabrem, který by se měl jmenovat spíš „stín“, protože jeho dmychadlo od firmy E-jets není vůbec slyšet. Vždy se mi vybaví parodie na reklamu z České sody „Mazda, auto které neslyšíte…“ Pokud bych dostal Sabrem do hlavy, vůbec bych netušil, ze které strany mne to mázlo!

Nejmladší pilot setkání byl už mediálně známý teprve pětiletý Radek Rája. Nejenom, že létal s hodným Fun Cupem, nejenom, že se svým tátou předváděl aerovleky, nedělá mu problém ani Diablotin, v závěru dne za silného větru s přehledem vodil dmychadlového Miga 15ku. Trpaslík, o kterém by se dalo říct, že líp létá, než mluví, i když Ráďa toho na letišti napovídá hodně.

Pilotů se na letošním MegaCupu sešlo pouze 22. Jak už jsem uváděl, předpověď počasí byla opravdu hrozivá a ani se nedivím, že se nikomu nechtělo harcovat na druhý konec světa v dešti. Na druhou stranu ale na každého létajícího modeláře vyšla z tomboly nějaká ta maličkost a tak nikdo neodjížděl s prázdnou.

S pořádáním leteckých dnů je to ale tak, že ať se pořadatel snaží sebevíc, program záleží hlavně na účastnících a na tom, jaké modely přivezou (i když atmosféru na letišti vytváří i pořadatel). Nemá moc význam plakat nad tím, že na té či oné akci nic nebylo k vidění. Pokud my modeláři nepřijedeme a svou účastí nepodpoříme pestrost setkání, pořadatel to za nás neodlétá. Tož tak!

Doufám, že příští rok se nás sejde víc a že počasí bude příznivější. A díky moc všem, kdo se zúčastnili!

Texty Pavel Mlýnek

Fotografie Ivan Langr

«ZačátekPředchozí123DalšíKonec»

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL