English French German Italian Portuguese Russian Spanish
Právě připojeni - hostů: 18 
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterToday987
mod_vvisit_counterThis week15357
mod_vvisit_counterThis month48137

Locations of visitors to this page

 

Virtual Medlánky, simulátory, videa, fotogalerie, kalendář akcí ...

VENUS DLG PDF Tisk Email
Napsal uživatel Laďas   
Neděle, 04 Duben 2010 18:06

Důvodem, proč jsem si pořídil model Venus DLG, je touha mít model, který by mi umožnil se při modelařině občas i trochu protáhnout a zasportovat si. Nehledal jsem žádný soutěžní superbrus, proto jsem sáhnul po tom nejlevnějším, co se objevilo na trhu. Jedná se o házedlo pro kruhový hod. Model vyrábí čínská firma Blue Arrow a do Evropy jej dováží rakouská firma Modellbau Lindinger.

Údaje výrobce:

  • rozpětí  1230 mm
  • délka 935 mm
  • hmotnost 220 g
  • profil křídla MH32

Popis, stavba 

Model je dodáván v téměř hotovém stavu, potažený tenkou nažehlovací folií, a to vč. instalovaných 4 mikroserv značky Blue Arrow. Při ceně kompletního modelu se 4-mi servy v přepočtu cca 2300 Kč se ani nelze moc divit, že ze 4 serv se zpočátku 2 serva odmítala pohybovat. Příčinou byla příliš těsná krabička, která místo obvyklých 4 šroubů byla držena pohromadě proužkem smršťovací bužírky. Převodovka serva byla bužírkou tak stlačená, že motor už nedokázal překonat mechanický odpor převodovky. Po proříznutí bužírky, demontáži serva a zvýšení spodního dílu krabičky nalepením tenkého plastového pásku jsem serva zase složil a v sestaveném stavu pojistil lepící páskou. Od té doby všechny 4 serva pracují spolehlivě a dá se říci, že i s potřebnou přesností.

Trup tvoří laminátová gondola s nosníkem ocasních ploch, z laminátové trubky černé barvy. Trubka je dosti ohebná a pravděpodobně se tedy nebude jednat o uhlíkový kompozit, ikdyž černá barva zřejmě má navodit dojem, že tomu tak je. Kabinka je ke gondole připevněna pouze drátovým trnem a čtverečkem suchého zipu. Díky tomuto způsobu upevnění nesedí kabinka příliš přesně na trupu. Původně jsem chtěl uchycení kabiny upravit, ale když jsem zjistil, že po zahřátí na slunci má kabinka snahu měnit tvar a ještě více "nesedět" na trupu, vzdal jsem to a smířil se s původním uchycením. Pro dokončení modelu je třeba pouze:

  • zalepit do připraveného výřezu na konci trupu směrovku
  • zkrátit dva příliš dlouhé šroubky M2 a přišroubovat výškovku na plastový pylon pod trupem
  • instalovat již hotová táhla směrovky a výškovky (ocelová struna) a plastové páčky do předvrtaných otvorů
  • zalepit kolík a zesilující laminátové díly do koncového oblouku křídla
  • sestavit křídlo s laminátovou spojkou (tyčkou) a přišroubovat celek na trupovou gondolu

V mém případě jsem se rozhodl spojku křídla zalepit do jedné poloviny křídla napevno, protože jsem zjistil, že pouzdra v křídlech nemají na koncích záslepky. Jako palubní zdroj jsem zvolil čtyřčlánek mikrotužek AAA 800mAh Eneloop. Po zralé úvaze a zjištění, že se do modelu tak tak vleze, jsem použil plnohodnotný přijímač Futaba FASST R617 FS, ikdyž model svádí k použití levných mikropřijímačů s omezeným dosahem. Přijímač je v trupu pod křídlem umístěn na výšku tak, že mezerou mezi obsazenými servokonektory prochází táhla směrovky a výškovky.

Létání 

Model řídím vysílačem Futaba T12 FG. Mám nakonfigurovány 3 letové režimy - "start" (mírně potlačená VOP, nefunkční vztlaky a brzda), "let" (trim VOP pro termický let, nefunkční brzda, možnost ovládat kolečkem vztlaky - obě křidélka dolů, současně s mixem pro přetrimování VOP), "přistání" (plynovou pákou plynule ovládaná brzda - obě křidélka nahoru, současně s mixem pro přetrimování VOP. Přechod z letového režimu "start" na "let" je automatický po velkém potlačení na konci stoupání při startu. Přechod z letového režimu "let" na "přistání" je ovládán přepínačem.

Model jsem zalétal naprosto bezproblémově. Přestože jsem nikdy předtím neměl možnost si vyzkoušet start otočkou, vyšel hned první start vcelku dobře - třísky se nekonaly. Pouze jsem později ve vysílači upravil neutrál VOP pro start a let a mixovací poměr pro VOP při ovládání vztlaků a brzdy. Každým dalším hodem jsem se zdokonaloval v házení, až jsem běžně dosahoval bez přispění termiky časů kolem 50 sec. Ocenil jsem, že model má ovládaná křidélka. Po vyhození jsem s modelem schopen zalétnout bezpečně jeden výkrut a nebo přemet a poté přistát k noze (tedy většinou...). Protože je model lehký, nedá se s ním létat na svahu při větším větru, než cca 4-5 m/s. S výhodou se s ním ale dá létat na svahu při slabých podmínkách, kdy model lze otočkou vyhodit podstatně výše, než klasického svaháka. Již několikrát jsem ocenil rozhodnutí model osadit přijímačem s plnohodnotným dosahem. Po nalétnutí silné termiky se lehký model jakoby zastaví za letu a jako ve výtahu v krátké chvíli zmizí ve výšce. Odtud lze Venuse dostat vcelku bezproblémově opatrnou akrobacií. Je třeba dávat pozor zejména při přemetech, kdy se poměrně hodně prohýbá vcelku subtilní spojka křídel. Ve výkrutech a při přechodu do letu na zádech model díky absenci setrvačnosti příjemně opadá a namáhání konstrukce je přitom minimální. Možná by letovým vlastnostem modelu prospělo nalepení turbulátoru kousek od náběžné hrany křídla, ale protože mi Venus DLG padá po křídle až po opravdu velkém zpomalení, nic jsem nikam nelepil. Těžiště mám 40 mm od náběžné hrany (měřeno u trupu), tak, jak to vyšlo bez jakéhokoliv dovažování. Hmotnost mi i při použití většího přijímače a čtyřčlánku AAA vyšla kupodivu ještě o pár gramů méně, než uvádí výrobce. Velikost ocasních ploch mi připadne dostatečná, protože i po mírně nepovedeném hození má model sám tendenci vyrovnávat do pilotážně zvládnutelné polohy. Ani opravdu měkký nosník ocasních ploch mi při rekreačním létání moc nevadí. A to při odhodu dochází opravdu ke značnému průhybu - viz fotka v galerii pod článkem, kterou pohotově pořídil pan Adolf Oderský.

Po nějaké době jsem usoudil, že věčné záplatování rozpíchaného spodního potahu křídla (použitá folie je sice velmi lehká, ale snadno se poškodí ostrými stébly trávy) nemá budoucnost a tak jsem odřezal původní foli z části mimo tuhé potahy a s malým přesahem jsem místo ní nažehlil žlutý Solarfilm, který je lehký a přitom podstatně pevnější.

Hodnocení

Na závěr malé hodnocení: Stavebnice Venus DLG je po stránce obsahu i letových vlastností překvapivě vcelku solidní a investice cca 2300 Kč rozhodně není vyhozením peněz. Vadná serva v mé stavebnici by neměl být problém vyreklamovat, protože dovozce tato serva nabízí i samostatně. Přestože má model na křídlech profil, který se jen velmi vzdáleně podobá uváděnému profilu MH32 (např. tloušťka odtokovky je více než 2 mm), musím uznat, že při rozumné pilotáži létá Venus DLG nečekaně dobře. S modelem létám poměrně často na louce u baráku a ani po roce provozu se ještě nerozpadl. Výhodou je, že použité baterky Eneloop netrpí samovybíjením a tak je Venus DLG vždy připraven k použití. Přestože model má demontovatelná křídla, nerozdělávám jej a v případě potřeby jej vcelku převážím v Octavii Combi na roletě zavazadlového prostoru. Soutěžní piloti F3K možná budou mít na model jiný názor, ale pro běžného uživatele, v mém případě spíše modeláře - motoráře, určitě OK...