English French German Italian Portuguese Russian Spanish
Právě připojeni - hostů: 35 
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterToday1699
mod_vvisit_counterThis week3432
mod_vvisit_counterThis month20393

Locations of visitors to this page

 

Virtual Medlánky, simulátory, videa, fotogalerie, kalendář akcí ...

Stavebnice Su-31 firmy REICHARD MODELSPORT PDF Tisk Email
Napsal uživatel Laďas   
Sobota, 12 Září 2009 16:07

Jedná se o stavebnici ARF polomakety ruského akrobatického letadla Su-31, kterou vyrábí brněnská firma  REICHARD MODELSPORT. Model lze díky rozměrům označit za „obří“. Je určen k pohonu motorem cca 80 ccm.

Údaje výrobce:

  • rozpětí  2440 mm
  • délka 2060 mm
  • hmotnost od 8,5 kg
  • motor od 60 ccm

O tom, že se skutečně jedná o model obří jsem se přesvědčil už při převozu stavebnice domů v krátké Fabii, kdy krabice spolehlivě vyplnila prostor od víka zavazadlového prostoru až po přístrojovou desku. Můžu hovořit o velkém štěstí, že jsem cestou nepotkal žádnou hlídku silniční policie. Moje připravená výmluva, že kdybych místo této krabice vezl obézního spolujezdce, taky bych nic neviděl z pravého předního okénka, by pravděpodobně neuspěla...

Doma jsem model vybalil a provedl první prohlídku dodaných dílů:

  • laminátový trup je z větší části tvořen sendvičem skelný laminát – polystyrén – skelný laminát. Je tuhý a na své rozměry velmi lehký.
  • Poloviny křídel, poloviny výškovky a směrovka jsou požehleny fólií Oracover v kvalitě, o které můžu s naprostou jistotou tvrdit, že bych to sám ani při nejlepší vůli nesvedl.
  • Zkrátil jsem laminátové pouzdro spojovací trubky křídel a sestavil trup s křídly. Křídla přesně navazují na laminátové přechody centroplánu. Trošku mne překvapilo provedení křidélek, která budou zavěšena nikoliv v ose profilu křídla, ale u horního potahu. Nejprve jsem uvažoval o tom, že vyrobím nová křidélka, ale nakonec jsem usoudil, že to nechám, jak to je. Zavěšení křidélek u horního potahu se příznivě projeví zvětšením ramene páky ovládání křidélek a případné úpravy velikostí výchylek nahoru a dolu nebudou v době počítačových rádií problémem.
  • Sestavil jsem výškovku a provedl kontrolu rovnoběžnosti křídel a výškovky a kolmosti na směrovku – vše vypadá dobře a tak nemusím řešit žádné úpravy. Jedinou změnu, kterou plánuji udělat oproti návodu je umístění serv přímo do výškovky. Vyhnu se tak dlouhým táhlům a komplikacím při sestavování modelu (výškovka bude oddělávací), ale musím počítat s tím, že přidám váhu do „ocasu“. Poloviny výškovky přesně navazují na tvar centroplánu výškovky.

Nevydržel jsem to a celý model jsem provizorně sestavil a vyfotil.

 

Protože manželka s mým tichým souhlasem nedávno zakoupila pro kuchyňské potřeby digitální váhu (do 5 kg), neodolal jsem a model „per partes“ zvážil:

 trup

 1846 g

 spojovací trubka kř. + lam. pouzdro

 547 g

 kabina + rám kabiny

 273 g

 haubna

 592 g

 křídlo P

 717 g

 křídlo L

 726 g

 obě křidélka

 247 g

 výškovka P

 180 g

 výškovka L

 175 g

 spojka výškovky

 38 g

 směrovka

 164 g

 podvozek (bez kol)

 528 g

 ostruha s kolem + příslušenství

 228 g

 překližkové díly (přepážky, lože serv)

 675 g

 CELKEM: 

 6936 g

Pokud model vybavím motorem 58 ccm s tlumičem, servy standardních rozměrů, třemi bateriemi (2 x přijímač, 1 x zapalování), power boxem a jedním přijímačem, měl bych se s hmotností modelu připraveného k letu pohybovat kolem 10,5 kg, což považuji pro model určený pro klasickou akrobacii této velikosti za přiměřené.

Složený model jsem oměřil a rozměry srovnal s třípohleďákem skutečného Su-31. Až na mírně prodloužený trup vše přibližně souhlasí a tak lze konstatovat, že model splňuje podmínku rozměrové shodnosti se vzorem pro kategorii obřích akrobatů F3M.

Prozatím jsem nasucho (bez lepení) instaloval hmoždinkové panty o průměru 4 mm a připravil model k dokončení povrchové úpravy. Zároveň jsem mírně vylehčil překližkové díly do trupu. Postupuji tak, jak je mým zvykem – velmi pomalu, s rozmyslem. Nepřeženu to, když budu tvrdit, že přibližně na 5 hodin klábosení a teoretizování s kamarády z klubu připadá cca 1 hodina skutečné práce v dílně. Přesto mám v plánu model v průběhu léta zalétat a ukázat v plné kráse na naší plánované akci MVVS CUP.

Trošku jsem popátral na Internetu a vybral pro můj model Su-31 vhodné zbarvení. Podmínkou výběru bylo hlavně to, abych nemusel moc zasahovat do perfektního původního potahu modelu. Nakonec jsem vybral jako vzor zbarvení skutečného letounu Su-26 akrobatického dua Matadors, které jsem trošku upravil a zjednodušil.

 

Nenechte se zmást tím, že jsem v náčrtku zbarvení vůbec netrefil odstín modré... 

Konstrukce:

Model je smíšené konstrukce – trup je laminátový, častečně sendvičový (skelná tkanina – tenký PS – skelná tkanina), křídla mají jádro z PS, potažené balsou a vyztužené prosycenou skelnou tkaninou, ocasní plochy byly v mé stavebnici konstrukční. Přestože se jedná dle podkladů výrobce Reichard Modelsport o stavebnici ARF, je třeba při stavbě poměrně dost zapřemýšlet a vyrobit vlastní vestavbu trupu a motorový domek.

Stavba

Model jsem z důvodu nešťastné havárie na akci Jet Over Czech 2008 vlastně stavěl 2x (došlo k uvolnění „bimbátka“ v nádrži a k zastavení motoru v počátku vertikálního stoupání v souvratu, kdy už se mi model potlačením nepodařilo rozjet na rychlost, která by umožnila vybrat klesání...). Díky tomu jsem nakonec vestaby trupu namaloval v AutoCADu a druhý, opravený exemplář má tyto vestavby vyfrézované na CNC fréze.

Model jsem oproti klasické koncepci výrobce dosti upravil, protože jsem chtěl použít poměrně lehký motor MVVS 58 IRS (oproti 80-tkám). Proto jsem přesunul veškeré těžší věci, vč. serv ihned za motorovou přepážku. Použil jsem poměrně těžké baterky a serva výškovky jsem z důvodu spolehlivosti zase zabudoval přímo do výškovky. Celá odlišnost je v tom, že jsem udělal ihned za motorovou přepážkou do trupu velký „instalační“ otvor, který je olemován uhlíkovým rowingem a současně je při provozu modelu celý překrytý haubnou. Mohl jsem tak velké „směrovkové“ servo a servo vlečného háčku umístit více dopředu.  Štěrbiny pro výstup vzduchu z haubny jsem oproti originální verzi stavebnice vyfrézoval jak do samotné haubny, tak i do trupu. Došlo tak k zeslabení přední části trupu, což jsem kompenzoval bohatými výztuhami uhlíkovým rowingem.

Při zalétávání působilo komplikace tlakování trupu za letu - velkou haubnou vniká do trupu hodně vzduchu, který nestačí funkční štěrbiny na haubně a otvory v místě výfuku odvést. To mělo vliv na spolehlivost motoru za letu - obyčejně po stažení plynu a pozvolném přidávání se motor náhle zastavil, ikdyž na zemi jel jako pila a měl perfektní přechody. Pomohlo až to, že jsem v zadní části trupu vyhlodal Dremelem veliké otvory, jejichž okraje jsem vyztužil uhlíkovou tkaninou.

Více je vidět na následujících fotografiích: 

 

Model řídím vysílačem FUTABA T12 FG s modelem 2,4 GHz FASST T-14. Používám přijímač R6014 FS a vlastní rozvodnou desku, napájenou dvěma pětičlánky NiCd. Před prvním startem jsem při různém stupni nabití/vybití baterek ověřil, že serva 6 x Graupner C5077, 1 x HS 805 BB a 3 x HS 645 MG nemají problém s nižší úrovní impulzů použitého přijímače. Hmotnost modelu, připraveného k letu, se před opravou pohybovala skutečně kolem 10,5 kg. Po opravě ale hmotnost značně narostla tím, že jsem použil podstatně těžší polotovar trupu.

Model jsem vybavil vlečným zařízením pro vlekání větroňů. Jedná se o díl frézovaný z duralu, koupený od Rudy Helmera. Dlouho jsem přemýšlel, jestli si zařízení mohu dovolit umístit až za kabinu, protože toto místo je už hodně vzdálené od těžiště. Nakonec jsem to risknul a praxe ukázela, že to nečiní žádné potíže. Abych ušetřil váhu na ocase, umístil jsem servo vlečného zařízení společně se servem směrovky až u motorové přepážky. Náhon posuvného kolíčku obstarává táhlo přes pákový převod. Díky pákovému převodu jsem získal dvojnásobnou sílu a přitom také využívám celé dráhy serva. Abych se vyhnul možným komplikacím při vniknutí vlečného lana mezi stabilizátor a vyvažovací plochy výškovky a mezi kýlovku a vyvažovací plochu směrovky, vybavil jsem kormidla gumičkovými zábranami. 

 

 

Létání

Model Su-31 použivám jako vlečná pro větší modely větroňů. Vpohodě utáhne čtyřmetrovky, jako je Krajánek Leoše Kohoutka, DG Elan Acro Petra Kubeše, Luňák Karla Werbitzkého atp. Třímetrovky by vpohodě utáhl i dvě... Samozřejmě s ním také rád akrobatím. Naprostým vrcholem blaženosti je vyvlekat větroně, odhodit nad dráhou vlečné lano a vyblbnout se akrobacií. Jedná se o víceméně universální model, bez ambicí na 3D létání. Akrobatické obraty létá s dostatečným přebytkem výkonu, poměrně pomalu a elegantně. Lahůdkou jsou dlouhé nožové lety. Protože model s těžištěm v doporučeném místě (u kořene křídla ve vzdálenosti 135 mm od náběžky), vytrimovaný tak, aby v normálním letu i na zádech letěl stejně, v nožáku mírně zatáčí za podvozkem, je třeba naprogramovat ve vysílači mix směrovka - výškovka. 

Model jsem zalétával 2x. Při tom druhém (po opravě) jsem se docela dost nazlobil s motorem MVVS 58 IRS. Není na vině přímo motor, který je jinak naopak naprosto vpohodě - spolehlivý a výkonný. Jen ve stručnosti:

  • Pokud Vám motor nechytne z jiného důvodu, nežli toho, že je motor „suchý“ (tj. třeba naopak kvůli ulití), automatické ovládání sytiče Vám spolehlivě motor dál ulije tak, že dojde až k zaplavení svíčky palivem.
  • Pokud necháte na páce klapky sytiče pružinku, kterou tam dodává výrobce a současně pokud použijete automatické ovládání sytiče zapalováním, budete mít velký problém s nasátím paliva před spuštěním motoru. Zapalování totiž napájí servo sytiče pouze v okamžiku, kdy přestavuje polohu klapky. Po přestavení odpojí servo od napájení a impulsů. V mém případě překonávala pružina mechanický odpor serva a přestože došlo automaticky k uzavření klapky pro nasátí paliva, klapka se po chvilce zase pootevřela silou pružiny a motor nestačil nasát palivo při následujících protočeních.
  • Motor na zemi běžel naprosto spolehlivě a s vrtulí 24/10 dosahoval 6700 ot/min. Nádherně reagoval na plyn. Stačilo ale odstartovat a motor začal tarokovat, vůbec nereagoval na plyn a nakonec zhasnul. Nádherně jsem natrénoval „nouzáky“. Pravděpodobně docházelo k natlakování prostoru trupu při letu a rozhození množství vzduchu a paliva v karburátoru (na zemi závisel tlak vzduchu v místě karburátoru jen na otáčkách vrtule, za letu však hlavně na samotné rychlosti letu. Pomohlo až vysochání velkého otvoru v zadní části trupu pro vyvedení vzduchu.

Problémy s automatickým sytičem jsem nakonec vyřešil tak, že jsem servo sytiče zastrčil do volné zásuvky přijímače a servo ovládám rádiem. Motor chytá naprosto spolehlivě po dvou protočeních hned na 1. pokus. Model létá velmi dobře a doufám, že po počáteční porci smůly mi už bude dělat jen radost... A nejenom mě, ale i kamarádům s velkými modely větroňů bez elektropohonu :-) V době, kdy píšu tento článek už "Suk" spotřeboval cca 25 l benzínu a kdo jezdí na naše modelářské akce, určitě se s ním mohl seznámit "naživo".